Vincent van Gogh je nejvýznamnější představitel postimpresionismu z Nizozemska. Přibližně jen za deset let vytvořil více než 2100 děl, z toho asi 870 olejomaleb. Díky autoportrétu, slunečnicím a i svému uříznutému uchu je známý po celém světě.
Životopis
Umělec se narodil 30. března 1853 poblíž jižní hranice Nizozemska. Celkem měla rodina Van Gogha šest dětí. Mladší bratr Theo pomáhal Vincentovi po celý život, aktivně se snažil stále zmírňovat jeho těžký osud.
Tradičně se generace Van Goghů realizovaly ve dvou oblastech činnosti: v prodeji obrazů a církevní činnosti. Vincent se zkusil prosadit v obchodu a teologii, avšak při obchodování neuspěl. Lásku k malování ale v sobě nesl celý život.
V roce 1875 došlo k událostem, které změnily jeho život. V dopise Theovi svůj stav nazývá „bolestivá osamělost“. Výzkumníci umělcovy biografie naznačují, že důvodem tohoto stavu je odmítnutá láska. Kdo byl předmětem této neopětované lásky, není přesně známo.
Při hledání sebe sama se Vincent začne zajímat o náboženství. Dokonce se připravuje na vstup na teologickou fakultu, ale později je zase zklamaný ze studia a končí.
Touha sloužit lidem ho zavedla do misionářské školy. Později získal místo laického kazatele v Belgii. Při kázáních se často stýkal s tamní hornickou komunitou a spřátelil se s nimi. Dokonce občas i s jejími členy fáral do dolů.
Po osmnácti měsících byl však Van Gogh odvolán z pozice kazatele kvůli své přílišné horlivosti. Neustále totiž chodil za vedením dolů a žádal o lepší podmínky pro pracovníky. Během tohoto období umělec maloval zejména hodně horníků, jejich žen a dětí.
Cesta k malování
Vincent pracoval tvrdě a plodně. Během jen asi deseti let vytvořil řadu velmi slavných děl. Je jedinečný a originální, nikdo jiný nevytvářel díla jako on. Maloval portréty a autoportréty, krajiny a zátiší, cypřiše, pšeničná pole a slunečnice.
Od osamělosti a deprese, které umělce sužují, dokázalo Van Gogha uchránit právě malování. Hodně a pilně studuje „Kurz kresby“ od Charlese Bargueho. Ovládá různé techniky a míchání barev.
V Paříži bratr Theo seznámil Vincenta s různými umělci, jako byli například Pissarro a Gauguin. Van Gogh zapomíná na “temnotu holandského života” a znovu získává úctu ke své osobě.
Právě v Arles, které miloval, namaloval obraz „Noční terasa“. V tomto období má rád především žlutou barvu; žádný z obrazů se bez ní neobejde. 
Koupit obraz: „Noční terasa“
Znovu ho však začaly pronásledovat milostné neúspěchy. I když se zmítal ve velkém duševním zmatku, jeho umění naopak pokročilo.
Na konci dubna 1899 se Van Gogh nečekaně rozhodl odejít do psychiatrické léčebny, kde mu lékaři umožnili pokračovat v malování. Právě v této době umělec maloval slavné cypřiše, které ho natolik zasáhly, že o nich prohlásil, že jsou „...krásné jako egyptský obelisk“.
Bratr Theo ho stále podporoval a v roce 1890 ho z léčebny pro duševně choré vzal k sobě domů. 27. července 1890 však Vincent zemřel v bratrově náručí a o šest měsíců později zemřel i Theo.
Čtěte také: Malování podle čísel je umění.
